Čistota úst a srdce
Matouš 15,10-20
Farizeové, stejně jako mnozí lidé dnes, si zakládali na tradici, na přesném dodržování lidských výkladů a uzpůsobení Písma. Ano, někdo má rád určitý pokrm, nad kterým se druhý pohoršuje, jiný zase nejí masité pokrmy, to vše není na překážku tomu, aby člověk mohl milovat Boha. A tak to, co vstupuje do člověka, člověku neškodí. To, co škodí a ubližuje lidem jsou neuvážená slova vystupující z lidských úst. Jedno přísloví říká: “…co na srdci, to na jazyku…“. A tak mnohdy z lidských úst vyjde něco, co bylo dlouho skryto v srdci. Můžeme to vidět kolem sebe, ve společnosti, v rodinách, mezi dospělými i dětmi. Zlé slovo plodí další zlé slovo, a od slov není daleko ke skutkům. A tak ne to, co jsme snědli či sníme, ale to, co mluvíme, jak se prezentujeme škodí všem, nejen nám osobně. Vždyť nejzákeřnější zbraní je pomluva. Útočí skrytě a ničí dokonale. Je proto potřeba mít především čisté srdce, bez hněvu, zloby, neodpuštění, plné lásky, jedině tak totiž budeme dávat lásku i skrze naše slova.
„Pane, očisti mé srdce a naplň ho láskou a postav stráž k mým ústům, aby vše, co bude vycházet z mých úst bylo svědectvím o Tobě.“