Křesťanský web

Čistota úst a srdce

Matouš 15,10-20

Farizeové, stejně jako mnozí lidé dnes, si zakládali na tradici, na přesném dodržování lidských výkladů a uzpůsobení Písma. Ano, někdo má rád určitý pokrm, nad kterým se druhý pohoršuje, jiný zase nejí masité pokrmy, to vše není na překážku tomu, aby člověk mohl milovat Boha. A tak to, co vstupuje do člověka, člověku neškodí. To, co škodí a ubližuje lidem jsou neuvážená slova vystupující z lidských úst. Jedno přísloví říká: “…co na srdci, to na jazyku…“. A tak mnohdy z lidských úst vyjde něco, co bylo dlouho skryto v srdci. Můžeme to vidět kolem sebe, ve společnosti, v rodinách, mezi dospělými i dětmi. Zlé slovo plodí další zlé slovo, a od slov není daleko ke skutkům. A tak ne to, co jsme snědli či sníme, ale to, co mluvíme, jak se prezentujeme škodí všem, nejen nám osobně. Vždyť nejzákeřnější zbraní je pomluva. Útočí skrytě a ničí dokonale. Je proto potřeba mít především čisté srdce, bez hněvu, zloby, neodpuštění, plné lásky, jedině tak totiž budeme dávat lásku i skrze naše slova.

„Pane, očisti mé srdce a naplň ho láskou a postav stráž k mým ústům, aby vše, co bude vycházet z mých úst bylo svědectvím o Tobě.“

Boží slovo nebo tradice

Matouš 15,1-9

Mnohokráte jsem se již zamýšlel nad otázkou: „Žijí věřící ještě skutečnou vírou, očekáváním Božích zázraků, naplnění zaslíbení, nebo vše, čím žijí už se jim stalo tradicí, pouhým opakováním? Co vlastně utváří jejich život?“ Tím se nechci nikoho dotknout, ale vidíme, že i Ježíš na tyto věci upozorňoval. Žijeme v době, kdy se vše neustále mění, náš život se zrychluje a lidé se relativně mají dobře. Jako by už nebyl tolik potřeba Bůh, Jeho pomoc i vedení. Spousta věcí se nám, a to konce i v našem životě věřících, stala běžnými, stala se tradicí, souhrnem příkazů, řádů a nařízení, návodů, jak se mají věřící chovat, jednat. A Boží slovo? Jako by ustoupilo do pozadí. Ano, známe Ho, dokonce jsme schopni i citovat verše, ale … Jsme Boží slovo schopni žít, je součástí našeho života?

Ne jsem optimista, a tak věřím, že je hodně těch, pro které není život věřícího naplněn lidskými příkazy, ale Božím slovem. Vždyť Bůh zaslíbil mnohé těm, kteří budou Jeho slovo mít v srdci, ne o něm jen mluvit ústy a žehná těm, jejichž srdce je naplněno Boží láskou a touhou po Něm, živém Bohu.

 „Pane dej, ať je mé srdce plné touhy po Tobě, ať Tvé Slovo mě vede a můj život ať je svědectvím o Tobě.“

Poznání Krista dává naději

Matouš 14,34-36

Matouš nám zde ve svém evangeliu předává důležité poselství. Informace o Kristu, Jeho činech a zázracích, předcházela Jeho přímou přítomnost. A Jeho příchod pak vyvolal i reakci všech, kteří o Něm slyšeli a najednou Ho osobně poznávají. Ježíš již není jen někdo, o kom slyšeli, na koho se těšili či Ho chtěli poznat, ale je skutečně přítomný mezi nimi. A to vyvolává zákonitě odezvu. Zpráva o Jeho přítomnosti je předávána dál a dál. Poznání Krista dává naději mnohým. Proto jsou k Němu přinášeni nemocní, aby byli uzdraveni, lidé se touží dotknout Jeho šatu, protože věří v moc, která skrze Něj působí. „…a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni…“.

I dnes, stejně jako tehdy, může člověk zakoušet tuto Boží moc i naději, které se mu skrze život v blízkosti Ježíše Krista dostává. A tato naděje záchrany a uzdravení není pro vyvolené, ale pro každého, kdo je ochoten ji přijmout. A tak každý z nás, kdo Krista poznal, by se měl stát poslem a zvěstovatelem dobré zprávy. Dobré zprávy o Ježíši Kristu, Božím Synu., který uzdravuje a dává naději i v tomto čase.

„Pane pomoz nám, abychom Tě nejen sami znali, ale abychom i byli zvěstovateli dobré zprávy o Tobě, aby i mnozí další lidé Tě mohli poznat, být uzdraveni, osvobozeni.“