Boží slovo nebo tradice
Matouš 15,1-9
Mnohokráte jsem se již zamýšlel nad otázkou: „Žijí věřící ještě skutečnou vírou, očekáváním Božích zázraků, naplnění zaslíbení, nebo vše, čím žijí už se jim stalo tradicí, pouhým opakováním? Co vlastně utváří jejich život?“ Tím se nechci nikoho dotknout, ale vidíme, že i Ježíš na tyto věci upozorňoval. Žijeme v době, kdy se vše neustále mění, náš život se zrychluje a lidé se relativně mají dobře. Jako by už nebyl tolik potřeba Bůh, Jeho pomoc i vedení. Spousta věcí se nám, a to konce i v našem životě věřících, stala běžnými, stala se tradicí, souhrnem příkazů, řádů a nařízení, návodů, jak se mají věřící chovat, jednat. A Boží slovo? Jako by ustoupilo do pozadí. Ano, známe Ho, dokonce jsme schopni i citovat verše, ale … Jsme Boží slovo schopni žít, je součástí našeho života?
Ne jsem optimista, a tak věřím, že je hodně těch, pro které není život věřícího naplněn lidskými příkazy, ale Božím slovem. Vždyť Bůh zaslíbil mnohé těm, kteří budou Jeho slovo mít v srdci, ne o něm jen mluvit ústy a žehná těm, jejichž srdce je naplněno Boží láskou a touhou po Něm, živém Bohu.
„Pane dej, ať je mé srdce plné touhy po Tobě, ať Tvé Slovo mě vede a můj život ať je svědectvím o Tobě.“